Ostatní

[1] Jak už jsem psala. Je důležité, jaká společnost co jak nabízí.

[3] Přímo mládě vhodné není. Dospělý jedinec si pak moc dovoluje. Je potřeba, aby ten druhý byl taky dospělý. Ale může být mladší jednoho roku (cca 8 - 9 měsíců). Samci se dokonce lépe snášejí než samice. Nesmí však v blízkosti (kolikrát nestačí ani vedlejší místnost) žádná být. Seznamují se hodně pomalu. Nejprve však musí být každý v jiné místnosti, aby ten nový nepřenesl na původního nějaké případné nemoci. Pak se dají dvě klece vedle sebe. Je možné je i v kleci vyměnit, ale to jsem nedělala. Posléze se dají na několik do malé přepravky, kterou se v případě hádky mírně zatřebe. Později mohou být v menší kleci společně. Teprve, když všechno tohle zvládnou, mohou jít spolu do velké klece. Já jsem holky seznamovala asi 8 měsíců, protože jsem Šmudlinku k Čikitce chtěla dát v době, kdy ještě nebyla dospělá, takže ji Čikitka nechtěla přijmout. Nesmí se ani nic uspěchat. Jakmile je při seznamování nějaké handrkování, je potřeba zmírnit tempo. Pokud se porvou, je potřeba začít od začátku. Není však vyloučeno, že se pak už nikdy neskamarádí.

[6] Dobrý den. Sourozenci různého pohlaví spolu bydlet nesmí. Právě proto, že by mohlo dojít k narození poškozených miminek. Vždycky je nutné mít u sebe sourozence stejného pohlaví, nebo páreček nepříbuzných činčil. V případě nutnosti je možné zvolit kastraci samečka. Jelikož je ale narkóza u činčil velmi riziková, kastrace se příliš nedoporučuje.

[8] Písek v koupelně měňte podle toho, jak je znečištěný. Pokud do něj činčily nečůrají, stačí přesát od bobků a měnit jednou za týden až dva podle počtu činčil. Jinak denně.
Na obrušování zubů jsou vhodné různé větvičky (velké větve na přední zuby, malé větvičky na stoličky) nebo vápníková kostka. Někdo dává i ytong, ale toho bych se bála kvůli složení. Jednou za čas může činčila dostat i kostičku suchého tvrdého chleba. Ale opravdu jen výjimečně.

[10] Záleží na tom, jak ji máte dlouho. Byla třeba zvyklá na chovatele, ale ne na vás. Seznamování musí být pomaličku. Když se uspěchá, může se činčila "šprajcnout" a pak je potřeba po nějaké době zkusit vše od začátu. Nejprve se učí, aby se nebála ve vaší přítomnosti. Když je nejvíc aktivní, choďte si sedat ke kleci. Jakmile se nebude bát a nebude se krčit v rohu, schovávat a prskat, můžete ji zkusit nalákat na pamlsek přes mříž. Ruku do klece však nedávejte. Jakmile zvládne toto, můžete dát ruku do klece. Nechat ji tam položenou a na dlaň dát pamlsek. Budete ji mít sice brzo dřevěnou, ale nesmíte s ní hýbat. Postupně se bude učit, že může z dlaně jíst, časem si bude na ruku sedat. Teprve po tom, co vám na ruce vydrží déle, můžete ji zkusit pohladit mezi oušky a na čumáčku. Jsou však činčily, které se hladit nenechají, a zůstanete tak na úrovni - dojde si pro pamlsek z ruky. Je to všechno na dlouho, ale často nějakého výsledku dosáhnete. Pokud činčilu pouštíte, neměli byste ji kvůli zavření do klece honit. Nechte ji, aby do klece šla sama. Pokud má klec ze země nepřístupnou, použijte přepravku. Zprvu budete venčit třeba i několik hodin. Časem se naučí na pamlsek nebo na povel.

[12] Sameček dospívá ve věku 6-8 měsíců. Pro rozmnožování bych ale počkala, až mu bude minimálně 9 měsíců. Je to jistější.

[14] Leda navštívit nějakého odborníka v okolí. Ani podle fotek to nemusí být dobře poznat, protože záleží na kvalitě fotky.

[16] Na samotné rozmnožení stačí klec pro jednu činčilu. Pak je samozřejmě lepší větší klec, aby se měly malé činčily kde pohybovat. Kvůli bezpečnosti bych doporučovala klec nižší s větší podlahou.

[18] To nevím. Možné to je. Radši je od sebe oddělte, pokud máte druhou klec. Ale nechala bych jim určitý kontakt, třeba přes mříže.

[20] Děkuju :-)

[22] Nemyslela jsem je oddělit úplně, ale třeba jen nějakou průhlednou přepážkou v kleci, aby si samice mohla i trošku odpočinout. Nebo je třeba venčit odděleně. Samozřejmě jen za předpokladu, že jim to nebude vadit ještě víc.

[24] Záleží na tom, jak to vypadá. Buď bude ocásek v nějaké dlaze, aby pořádně srostl a činčila zatím bude nucená být v nízké kleci, aby nemohla skákat, nebo dojde k amputaci ocásku. Pak by v té nízké kleci byla na pořád.

[26] Tak to je výborná zpráva!

[28] Zkuste ji nejprve dát do pití rozpuštěný B-komplex. Zároveň je důležité je taky pozorovat, jaké má bobky a jak často bobkuje. Kdyby neměla bobky pravidelně a ve správné velikosti a tvaru a kdyby ty křeče nepolevily během pár dní, navštivte s ní veterináře.

[30] Třeba ještě nemám důvěru v okolí, proto nechce ven. Zkuste ho nechat pár dní jen v kleci a pozoruje, jak se tam chová. Jestli je aktivní v ní.

[31] Může se dávat ještě svatojánský chléb, sušený květ sedmikrásky, máty, heřmánku, lípy nebo pampelišky, sušené listy pampelišky, sušený šípek, sušené květy šípku, sušená mrkev, sušené jablíčko. Časem přijdete na plno dalších věcí. Něco budete muset třeba vyloučit, protože mu to nesedne. Dají se sehnat v obchodě hrachové vločky, vojtěšková kolečka (ty my právě kupovat nemůžeme, protože je naše činčily nesnesou), obilné polštářky atd.
A určitě nedávat nic, co je příliš tučné (oříšky, mandle, ...), příliš sladké (med, tyčinky pro hlodavce), nadýmající (jetel, kapusta, ...) nebo zbytky jídla.

[33] Je možné, že se něčeho bojí. Třeba zvůků v okolí. Nebo se mu nelíbí něco v místnosti. Zkuste na něj klidně promluvit. Třeba jen oslovit jménem. Možná ho to uklidní.

[35] Je to možné. Třeba mu vadí i to akvárium, světlo, pohyb rybiček. Nebo se mu v tu dobu něco zdá.

[38] 1 m už může být nebezpečný, tak pozorujte, jestli dobře skáče, baští a vyměšuje. Pokud je vše beze změny, nemusíte se nějak bát. A s těmi rybičkami to zkuste nějak vymyslet.

[40] Bobkovat bude naprosto všude. Dá se ale naučit chodit čůrat na určité místo. Ale zase jen jak která. Některá se to naučí hned, některá nikdy.

[42] Pokud chodí na jedno místo už teď, není potřeba učit ničemu. Záleží, jakou má klec. Pokud má podestýlku po celém dně, naučí se chodit dolů a nebude chodit na poličky. Pokud má pevné dno například skříňoklece, dejte mu dolů do rohu misku s podestýlkou. Dejte mu čas. Je u vás krátce, takže vše teprve zkouší.

[44] Než se nechá chytit do rukou, trvá to opravdu dlouho. Ale pokud ho potřebujete přenést, je vhodné chytit ho jednou rukou za kořen ocasu a druhou za uši nebo pod bříškem. To však jde jen v kleci. Pokud ho chcete chytit při pouštění, tak se možná nenechá. Zbytečně ho chytáním nestresujte. Zkuste ho spíš nalákat na pamlsek třeba do přepravky.

[47] Pozor při chytání. Činčila v sebeobraně vypustí chlupy.

[49] Zdravím. Může to být nuda i malá klec. Zkuste ji do klece dát pár dalších hraček. Naše činčily taky pořád stěhují domeček. Nakonec jsem jim ho nechala tak, jak chtějí, a je chvíli klid. Činčila je hravý tvor, takže pořád bude něco dělat. Pokud pro ní není stěhování domečku a misky nebezpečné, nechala bych ji. Pokud ale to její stěhování nebezpečné je, zkuste misku i domeček nějak přidělat ke kleci, aby se zbytečně neporanila.

[51] Pokud vás trápí granule, dejte ji do klece těžkou misku, například kameninovou misku pro králíky. Tu by uzvednout neměla.

[53] Pokud jsou všechny dospělé, je možné, že si zvyknou. Ale bude to trvat dlouho. Nesmí být však dva samci a jedna samice, to by se samci prali. Ale ani u dvou samic a jednoho samce to nemusí být bez problémů.
Bílá mutace: Letální faktor u bílých činčil. Nesmí se křížit bílá a bílá, ale s ostatními mužou.

[55] Některé činčily jsou přítulné, jiné ne. Naučit se tomu nedají. Pokud však na vás útočí, zkuste si ho příliš nevšímat. Pokud něco ničí, odežeňte ho tlesknutím, případně novinami atd., abyste na něj nešli rukou. Chce to čas. Ale s ničením věcí vám nikdo neporadí. Jediná možnost je dopřát mu dostatek hraček na okus.

[57] Bohužel mám naprosto stejný problém s činčilkami. Ta starší (7 let) je čistotná, mladší (6 let) je čuník a chodí, kam chce. Můžete zkusit dát na nejvíce znečištěná místa další záchody a po čase jejich počet postupně redukovat. Pokud si však najde nová místa, nejspíš se to nenaučí.

[59] Těžko říct. Když jedeme k rodičům na víc dní, bereme činčily s sebou. Mají tam klec s podestýlkou po celém dně, ale změnu k lepšímu po návratu nevidím. U vás to bude třeba lepší.

[60] Je to proto, že u země je větší průvan a hluk a činčila by se mohla plašit. Je potřeba, aby viděla na hlavy lidí a ne jen na nohy.

[64], [65] Nevím. Měla bych strach, že ji při delším pobytu v ní rozkouše. Přeci jen jsou činčily mistry v útěku. Taky si myslím, že bude horší na údržbu. Neznám však tento typ klecí, takže to může být jen můj dojem.

[67] Obrázek přepravky mi můžete poslat na mail (je uveden v kontaktech). nebo vložte odkaz sem.

Nemocí přenosných na lidi se tolik bát nemusíte. Činčila žije téměř celý svůj život v bytě, takže se nemá kde tolik nakazit. Snad jedině toxoplazmóza, ale to je taky dost nereálné, nebo plísně. Většinou jde o problém přenosu nemocí na činčilu - nachlazení, chřipka atd. S nemocí je lepší se k činčile moc nepřibližovat.

[70] Dvouměsíčního samečka bych k dospělé nedávala. Činčily jsou dospělé až tak mezi 5. a 6. měsícem. Dejte je radši od sebe. Taky by měly být každý v jiné místnosti kvůli nemocem. Ale to už je teď stejně jedno.

[74] Nevím, ale myslím že ne.

[76] Určitě. Samozřejmě nesmí být znečištěný :-D Pro výrobu je potřeba používat pouze přírodní, případně nezávadné materiály. Není dobré použít například sešívačku atd.

[78] Lepší je nějaký přírodní - juta, lýko atd., ale i bavlna je možná.

[79] Většinou je to nějaká miska, kterou mohou okusovat (my máme kameninovou), a v ní je podestýlka (používáme pelety CatsBest).

[83] Zhruba od 90. dne březosti je možné si všimnout zvětšeného bříška a nateklých bradavek. Zkušený chovate může březost odhalit dřív pohmatem bříška, ale příliš se to nedoporučuje. Březost taky můžete nechat potvrdit RTG, ale není to moc vhodné vzhledem k velikosti zvířete. Činčilu můžete pravidelně vážit. Pokud stále přibírá, může to značit březost.

[86] Výjimečně malou kostičkou tvrdého chleba, ale i tak je lepší pečivo vynechat úplně.

[88]
Činčily jsou zvířata, která potřebují žít ve smečce. Je důležité vědět, proč se perou. Jestli se nudí, jestli jim klec připadá malá, jestli mají v blízkosti samičku, o kterou by bojovali, jestli se neperou jen o pamlsek nebo o hračku atd. Pokud tedy nemusíte nutně od sebe činčily oddělovat, nechala bych je u sebe. Případně jim každému pořídit kamaráda, ale než se snesou (a ne vždy se to povede), je to dlouhá doba. U činčil je časté, že v případě úmrtí zemře i druhá steskem. Jsou opravdu na sebe dost fixované. Zkuste zatím vypozorovat, kdy se perou a co tomu předchází. Třeba zjistíte, že jde opravdu jen o maličkost.
Moje činčilky se taky občas nepohodnou a za chvilku spí jedna na druhé.

[90] To je běh na dlouhou trať. Hlavně vám musí činčila důvěřovat a vědět, že opět bude puštěná. Nejlépe se to učí na pamlsek, kdy činčile, když vběhne zpátky do klece, dáte něco dobrého. Nesmíte však s tím začínat dřív než na vám bude hodně zvyklá. Přesto i přes všechnu snahu se může stát, že to vaše činčila bude ignorovat. Pak vám nezbyde nic jiného než počkat, dokud to sama nevzdá, nebo ji mírně nasměrovat, proto je dobré návrat do klece (přepravky) trénovat v menší místnosti, kde nemá kam zalézt. Prudké nahánění však vše spíš zhorší.

[92] Pokud tito dva samečci nebudou mít v blízkosti (někdy je problém i vedlejší místnost) samečku, prát by se neměli. Ale nejdřív je nechte několik dní odděleně, kvůli možným nemocem. Nejlépe každého v jiné místnosti. Pak je můžete začít pomalinku seznamovat. Seznamování může trvat pár dní i několik měsíců. Pokud jste je už ale dala k sobě a snesou se, nechte je spolu a již je nerozdělujte.

[94] Činčily zpravidla dospívají kolem 5. až 6. měsíce, ale připustit by se měly nechat až tak na 10 měsících, protože teprve v tu dobu jsou schopny bez větších problémů zvládnout březost i porod.

[96] Správně jste je měl nechat nejprve každého v jiné místosti, aby si na sebe navzájem nepřenesly nějaké choroby. Teď už je to ale jedno. Je samice dospělá? Neměla by jinak jít k dospělému samci. Pokud se ještě příliš neznají, nechte klec rozdělenou, aby se mohli okukovat, ale zároveň se mohli před druhým schovat. Pokud už tohle zvládnou, můžete je zkusit dát spolu do malé přepravky. Nebudou mít tolik místa, aby se mohli prát. Snadněji to zvládnou. Ale nesmíte nic uspechat. Každý nezdar vás vrátí na začátek.

[98] Zkuste ho nějak přidělat. Pokud máte dřevěné poličky, stačí pomocí dřevěných kolíčků "vykolíkovat" půdorys domečku.

[100] Byli dlouho od sebe? Třeba si musí zvyknout, takže to bude chtít trpělivost a postup jako u seznamování cizích činčil. Nebo poznala, že je samec jiný a odmítá ho. Zkuste je zatím dát každého do jiné klece, ale tak, aby se klece dotýkaly. Třeba si půjčte nějakou menší. Když si nebudou vadit přes klec, můžete pokračovat v seznamování. Jestli ho ale nechce jako "podřadného samce", asi s tím moc neuděláte.

reakce: [102]

[102] Chápu, že chcete, aby byli spolu jako dřív, ale pokud ji nová podoba samce vadí, nic s tím neuděláte. Nemusí ho přijmout, když je teď jiný. Ale těžko říct, třeba se s tím časem srovná. Pokud opravdu chcete je opět sblížit a nebojíte se neúspěchu. Zkuste je zatím nechat každého zvlášť, jak jsem psala, aby k sobě ale měli přístup. Po pár dnech je zkuste dát třeba do přepravky. Nebudou tam mít takový prostor na rvačky a třeba se začnou navzájem tolerovat. Je ale možné, že toto budete muset zkusit i několikrát a stejně je k sobě nebudete moct dát.

[104] S tím zkušenost nemám. Ale zažila jsem u pískomilů, že samice nová mláďata nekrmila, starala se dál o svá starší mláďata, i když už to nebylo dávno třeba. V případě samců někdo radši oddělí od samice, někdo právě nechá. Každopádně by samice po porodu neměla mít zhruba dva týdny přístup k písku, takže i z toho důvodu je lepší je od sebe oddělit. Pokud plánujete, že byste je spolu do budoucna zase nechali, dejte jim klece blízko sebe, aby si na sebe neodvykly.

[106] Přírodní provázek použít můžete, ale pozor na nitě a podobně, aby je činčila nežrala. Dřevěné přírodní nelakované korálky použít můžete. Ale se šiškou bych pracovala opatrně. Musíte si být jistý, že je naprosto čistá, bez smůly, bez semínek atd. Jinak ji samozřejmě můžete využít také.

[108] Můžete. Pokuste se pelíšek vyrobit z látky, která se nebude příliš párat na nitě. Zároveň dejte pozor, aby neobsahoval ostré kousky. Uvidíte, jestli bude činčila pelíšek trhat, pak by musel pryč, nebo ho nechá být.

[114] Lepidlo příště radši nepoužívejte. I když by nemělo být toxické, je lepší například do ruličky udělat dírky a provázek jim protáhnout.

[111] Bukové dřevo radši ne. Není pro činčilu vhodné.

[112] Záleží na tom, jak bude klec pevná pro převoz, aby se třeba sama neotvírala. Zároveň klec částečně zakryjte, aby se v ní činičla cítila dobře. Samotná klec je příliš otevřená a mohla by v ní být činčila stresovaná. Stačí dát přes klec hadr a nechat odkrytou jen jednu stěnu kvůli přístupu kyslíku.

[118] Opatrně ho otřete hadříkem. Pokud máte fén s regulovatelnou teplotou, můžete ho při nižší teplotě použít, ale pozor na studený vzduch, aby činčila nenastydla. Také je možné, že se bude fénu bát. Pokud nemáte doma příliš velkou zimu, stačí činčilu na chvilku překrýt dekou, pokud to snese, a pak nechat vykoupat v písku.

[120] Opravdu nejí a nepije? Činčily jsou aktivní hlavně v noci, přes den většinou spí. Celkově toho snědí málo a vypijí ještě méně. Pořádně si zkontrolujte, zda v noci je aktivní, zda jí a pije. Je možné, že je trošku ve stresu z nového prostředí. Zkuste tedy kolem klece chodit tak, abyste ji nevylekali, aby si vás nevšimla atd. Pokud by však opravdu nežrala, zjistěte si ve vašem okolí, který veterinář rozumí hlodavcům. Většina veterinářů se specializuje na psy a kočky.

reakce: [122]

[122] Dejte ji trošku ovesných vloček (cca lžičku), snad se to srovná. Kdyby se to horšilo, nechte ji radši vyšetřit.

[124] To záleží na vás a na činčile. Někdo nechává písek k dispozici celý den, někdo pouze večer na chvilku, někdo obden. Já koupu činčily vždy po venčení, protože se ke mně tulí a mají pak mastnější srst.

[126] S tímto vám nejspíš nikdo neporadí. Každá činčila je jiná a jinak se s někým dalším snese. Mám také dvě činčily a jejich seznamování byl kolikrát boj až do krve. Až budu toto muset řešit, jsem rozhodnutá další činčilu nepořizovat, ale víc se té osamocené věnovat, i když to bude na úkor asi někoho jiného. Určitě by se s nikým dalším už neskamarádila. Pokud máte doma nekonfliktní činčilu a seženete k ní další nekonfliktní činčilu (přiměřeného věku), snést by se mohly. Na škodu není páreček, ale musel by samec být vykastrovaný, což může být problém. Pak je tu také otázka, ja budete postupovat v případě, že ta starší zemře. Pokud dopředu víte, že budete chovat činčily dalších 10 let, můžete zkusit pořídit mladší, která se snáz přizpůsobí. Avšak určitě bych dávala starší (domácí) čínčilu do klece k té nové, protože ta si tolik teritorium bránit nebude.

[128] Pokud ta mladá nebude příliš mladá (skoro mládě), snést by se měly. Ale samozřejmě záleží dost na jedinci. Zároveň, pokud tedy další do dvojice chcete, radši dříve, než si ta starší zvykne na to, že je v kleci pánem.

[130] Dá se vycvičit, pokud sama chce. Je to však běh na dlouhou trať. Nejdřív musí být na vás zvyklá. Zvykání začíná zprvu v kleci, pak třeba na stole (pozor, aby nespadla), pak v menší místnosti, ve velké místnosti teprve nakonec. Vždy se musí sama na zavolání (přilákání pamlskem) vrátit do klece. Honění a prudké pohyby vše akorát oddálí.

[133] Když jsou menšího vzrůstu, není dobré, aby měli mladé. Samice by to nemusela vydržet.

[135] Zkuste činčilu nalákat na nějaký pamlsek. Pokud nebude mít zájem vlézt do klece, zkuste ještě přepravku a z přepravky ho pak nechat do klece přelézt. Pokud ho máte ale krátce, potřebuje čas. Zatím ho moc nehoňte, aby se nezačal bát. Zkuste ho teba mírně popostrčit například svinutými novinami správným směrem. Nesmí se začít bát vás.Taky může pomoct zmenšit výběh. Pouštět buď v menší místnosti a učit na návrat do přepravky, nebo místnost nějak přepažit. Při prvních venčeních jsem ale taky čekala dlouho, než činčily do klece vlezly. Nyní to řeším tak, že činčily chytím, když odpočívají v rohu. Nemají kam utéci a jsou klidnější. Pak je ještě chvilku hladím, mají to rády, a nakonec jim dám nějaký pamlsek.

[137] Normální to určitě není. Pokud tedy jsou opravdu jak chcíplinky. Většinou při venčení chvilku běhají a pak chvilku odpočívají. Pokud však těch 20 minut stále jen běhaly a byly například ve stresu, možné by to bylo. Pokud je by se to opakovalo i příště, zkuste jim při výběhu umožnit klid a odpočinek. Zároveň sledujte jejich zdravotní stav i během pobytu v kleci.

[139] Takhle malé je sobě nedávejte. Sameček by mohl samičku oplodnit, ale ta je na donošení ještě moc malá. Buď je dejte od sebe, což by byla škoda, nebo budete muset samečka vykastrovat.

[141] Činčila se může naučit chodit na záchod čůrat. Jsou ale činčily, které se to nenaučí nikdy. Prostě to v sobě nemají. Jedna naše to uměla bez problémů, druhá vůbec. Teď jsou to staré babky a už to nezvládá ani ta jedna. Bobkují však všude. To je nenaučíte.

[142] Činčila je dospělá od 5. až 6. měsíce. Pak je schopná mít mladé. U pětiměsíční činčily bych radši ještě počkala. Obzvlášť pokud je samička menší. Nemusela by porod zvládnout.